Lidé naočkovaní dezinformacemi

Poslední dobou se na mě lidé obrací s obtížemi jako nespavost, únava, úzkosti nebo otupělost, které se u nich objevily poté, co prodělali covid. Mezi odborníky se tomu začalo říkat mozková mlha. Ptají se, zda bych jim uměla jako psycholog pomoci. Ráda bych, ale neumím. Nevíme přesně, co se v těle děje a jakým destruktivním mechanismem působí odkaz viru na fyzickou i psychickou stránku člověka ještě dlouho po nákaze.  Mnohem lépe víme (i když ne stoprocentně), jak funguje a co obsahuje vakcína. Nový typ mRNA vakcín už nenese usmrcený nebo oslabený virus, ale informaci, resp. messengera s kódem, který přiměje naše imunitní buňky udělat si autoškolu proti coroně. Kromě tohoto obsahuje samozřejmě další látky, které nejsou o nic děsivější, než v běžné klobáse, ostatně i takové zdravé jablko obsahuje 650x více formaldehydu, než vakcína. Znáte složení vakcíny, které se dávají před misí? Nebo co obsahuje nejfrekventovanější vakcína proti tetanu? Neví to skoro nikdo, a přesto si ji necháme dobrovolně všichni píchnout tak 10 až 12x za život. Hysterie kolem očkování dospělých proti covidu mě proto nepřestává udivovat.

Trochu pohled do historie. Slovo „vaccination“ vzniklo z latinského „vacca“, tedy kráva.  Jedním z nejděsivějších onemocnění všech dob byly pravé neštovice, které zabily více lidí, než ve středověku mor. Evropští kolonizátoři je použili na Indiány jako biologické zbraně (darovali jim infikované přikrývky) a vymýtili většinu původní populace Ameriky, přesně 90%, aniž museli použít konvenční zbraně. Odhaduje se, že ještě ve 20.stolení na virus neštovic zemřelo ve světě asi 500 milionu lidí. Roku 1796 si britský vesnický lékař Jenner všiml, že lidé z farem, kteří se nakazili kravskými neštovicemi (mírný průběh), se později již nenakazili pravými neštovicemi. Provedl z dnešního pohledu zcela neetický pokus, při kterém pomocí kravské tkáně infikoval chlapce ze sirotčince nejdříve kravským virem neštovic, a o pár týdnů později virem pravých neštovic. Choroba u chlapce nepropukla a objev vakcíny, česky bychom mohli říct „kravíny“, byl na světě. Povinné očkování proti pravým neštovicím bylo v Československu uzákoněno v roce 1919 a prováděli ho lékaři spolu s policisty v případech, že lidé v očkování viděli nástroj ďábla. V roce 1980 prohlásila WHO pravé neštovice za definitivně celosvětově vymýcené.  Ještěže v té době nebyl Internet, který by k ďáblovi přidal Američany, Židy, Gatese, mimozemšťany nebo třeba Jana Tleskače. Na to by asi policie nestačila a choroba by tu řádila dodnes. I blábol může zabíjet, dokonce ve velkém.

Virus chce přežít, a tak kličkuje, mutuje. Říká se tomu antigenní drift, kdy základ zůstává stejný, ale mění se povrchové molekuly. Pokud dostane dost prostoru, může za jistých okolností dojít k tzv. antigennímu shiftu, kdy se změní zcela zásadně, a to může být apokalypsa, jakou byla např. španělská chřipka. Mimochodem nepocházela ze Španělska, objevila se poprvé v britském vojenském lazaretu a americkém vojenském výcvikovém táboře, ale ani jedna armáda nechtěla přiznat, že vojáky zabíjí nějaká „chřipečka“. Přiznali to až Španělé, přesto se jí v Brazílii říkalo „německá“, v Polsku „bolševická“, podle toho, kde lidé chtěli vidět viníka. Věda v té době nebyla tak daleko, aby dokázala vyrobit účinnou vakcínu, a tak nezbývalo, než čekat. Odhadovaný počet obětí byl 50 až 100 milionů lidí. My dnes nemusíme nečinně čekat na miliony mrtvých, my vakcínu máme. Šlapat na brzdu, když jí mám, je nejen sebezáchovné, ale i zodpovědné vůči ostatním. Jestli váháte, zda se nechat naočkovat vakcínou proti covidu nebo dezinformacemi, hledejte odpovědi, mluvte o tom, hádejte se, zapojte selský rozum a dobře se rozhodněte...

Autor článku: pplk. Nada Koubová (psycholog VP)